Historie obce
Historie obce Svojšice
Obec Svojšice leží v lesnaté krajině na úpatí Železných hor. Připomíná se gotickou tvrzí vladyků ze Svojšic, jež byla založena roku 1365 vladykou Mikšíkem ze Svojšic. Historie obce se váže s historií této tvrze – viz níže.
Rozhodnutím obecního zastupitelstva obce dne 2.5.1920 se staly Svojšice samostatnou obcí a tento stav trvá dodnes.
Na počátku 20.stol. měla obec Svojšice 57 obytných domů a 400 obyvatel. V současné době zde žije kolem 260 obyvatel v 115 číslech popisných.
Dne 6. října 2004 byl udělen obci Svojšice znak a vlajka –
Více zde: Znak a vlajka obce Svojšice
Historie tvrze ve Svojšicích
Záznam v Zemských deskách dokládá, že mohutná gotická tvrz byla založena roku 1365 vladykou Mikšíkem ze Svojšic. Po jeho smrti v roce 1405 zdědila tvrz, dvůr s dvojím poplužím a dvory ve Stojicích, Holotíně a Rašovech. Anna ze Svojšic. Později se provdala za Václava Ruthara z Malešova a poté zde vládli jejich synové Petr a Mikuláš, rytíři ze Svojšic. Jednou z dalších majitelek byla Kateřina ze Svojšic, provdaná za Benedu z Nečtin a podruhé v roce 1542 za Jiřího z Gerštorfu. Když zemřela, přešel majetek podle závěti na Albrechta a Beneše z Nečtin. Ti jej však v roce 1546 prodali za 2 tisíce grošů právě Jiřímu z Gerštorfu, který v 16.století patřil mezi významné české šlechtice. Byl hejtmanem Pražského hradu, podkomořím Království českého a založil větev Gerštorfů na Cholticích. Tak se staly Svojšice součástí tohoto panství. Od roku 1620 je majitelem Štěpán z Gerštorfu. Protože se však účastnil neúspěšného povstání českých stavů proti panování Habsburků, byl v roce 1623 vypovězen ze země a jeho majetek mu byl zabaven. Choltické panství poté koupil hrabě Kryštof Šimon Thun – Hohenstein a příslušníci tohoto šlechtického rodu jej vlastnili až do 20.století. Tvrz ve Svojšicích však roku 1634 vypálilo vojsko císaře Ferdinanda II. Od té doby již nebyla obydlena a postupně pustla. O první záchranné práce na této historické památce se přičinili členové Klubu českých turistů a Volného sdružení přátel svojšické tvrze někdy ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století, zásadní opravy za téměř 1 milion korun se však zřícenina tvrze dočkala až v roce 1995.
Pověst, která se ke tvrzi váže praví, že r. 1621 Štěpán z Gerštorfu ukryl na svojšické tvrzi poklad. Tajně totiž doufal, že se za čas do vlasti vrátí. V roce 1813 přijel prý do vesnice ve skvostném kočáře cizí důstojník, který u rychtáře požádal o zedníka. S ním se pak vypravil k sutinám tvrze. Chvíli si tvrz prohlížel a váhal, pak ale ukázal na zeď v bývalé kuchyni. Tam poručil zedníkovi vybourat výklenek ve zdi. Ve výklenku se pak objevila okovaná truhlice. Neznámý důstojník zaplatil zedníkovi několik stříbrňáků a odjel neznámo kam…
Významní rodáci a osobnosti
Julie Havlíčková
Julie Havlíčková, manželka pokrokového českého spisovatele, novináře a politika Karla Havlíčka Borovského, se narodila ve Svojšicích v roce 1826 jako Julie Sýkorová v tehdejší myslivně. Zemřela r. 1855 v Praze. Památník s její bustou byl odhalen 21. června 1986 zásluhou další významné Svojšické osobnosti Ferdinanda Jelínka. Autorem tohoto památníku je B.Burian a umístěn je před tvrzí ve Svojšicích. Z této doby pochází i pamětní deska umístěna na jejím rodném domě (dnes budova obecního úřadu č.p. 1).
Pavel Sula
( Svojšice 3. března 1882 – Praha 1975)
Vlastním jménem Josef Sulík. Všestraný autor s bohatou tvorbou pro děti a mládež. Významný český pedagog a spisovatel. Po vystudování učitelského ústavu působil jako učitel na čáslavsku, kutnohorsku, ve Vídni a na slovensku. Posléze jako ředitel měšťanské školy v Praze. Udržoval úzké osobní kontakty s předními představiteli soudobé pokrokové české literatury (J. Mahen, R. Těsnohlídek, I. Olbracht, V. Vančura) a spolupracoval s F.N. Krejčím a O. Hostinským v kruhu umělecké výchovy v Praze. Autorsky se podílel na přípravě několika učebnic českého jazyka a čítanek. Publikoval řadu pedagogických studií, pracoval v redakci časopisu „Komenský“ a redigoval knižnice pro mládež „Kytice“, „Detva“ a dětský časopis „Hlas. Byl autorem básnických a prozaických děl. Psal povídky pro mládež. Jeho památník je umístěn na svojšické návsi.
Ferdinand Jelínek
(Pardubice 3.dubna 1898 – Svojšice 30. května 1955)
Profesor hudby, pedagog a etnograf
Žák pardubického profesora hudby Fr. Michálka. Absolvent pražské hudební konzervatoře. Svůj život zasvětil mládeži. Založil vlastní hudební školy ve Svojšicích, Heřmanově Městci, vyučoval na LŠU v Přelouči. Během života shromáždil rozsáhlý etnografický materiál. Zvláště cenná je jeho sbírka 320 lidových písní z cholticka. Další svůj sběratelský zájem věnoval hudebním nástrojům, chrámovým skladbám a mnohému dalšímu. Věnoval se i genealogii, demografickým bádáním a kronikářství. Založením „volného sdružení pro zachování tvrze ve Svojšicích“ se významnou měrou zasloužil o zachování této gotické památky ( finanční zajištění údržby a renovace), jeho zásluhou je i odhalení busty Julie Havlíčkové u svojšické tvrze.
Na jeho počest se od roku 1973 až do roku 1992 každoročně v kulturním areálu ve Svojšicích konaly přehlídky dechových hudeb pod názvem „Jelínkovy Svojšice“.